Koncentrační tábor

Koncentrační tábor. 

Ztráty v současném životě, strach z budoucnosti a dlouhodobá stagnace. Sezení s klientem bylo velice náročné. Minulým životem jsme museli jít opravdu velice pomalu a citlivě. Neustále končil v jiných časových obdobích. Tím myslím, že se vždy ocitl buď před nebo po nějakém fyzickém či psychickém utrpení. Něco opět zažít a vidět z tohoto období, bylo velice těžké a vyžadovalo si klid, čerpání síly, povzbuzování, naslouchání a opravdového nacítění s klientem. Vědět, zda se za vyprávěním ještě něco skrývá nebo je ještě něco horšího. Kde se nacházíš?....jsem už nad tělem, vidím zvláštní budovy... (klient je začíná popisovat a dostává se do velkých emocí), cítím bolest a utrpení. Tolik bolesti.... Koncentrační tábor.... Mě už je dobře...V tuto chvíli uklidňuji klienta, vím že mi emočně utíká jinam. Už se stal duší, tak už může prožít klid. Nabíráme sílu a ujištění a vracíme se zpět. "Kopu nějakou motykou, dohlíží na mě dozorci se psem. Jsem žena. Je nás tam víc, už nemůžu, chci to skončit.... (opět vypadává do "klidu", znovu i uklidňuji a motivuji, dostávám od svých průvodců vnuknutí, že ho mám poslat v čase ještě dřív než byl v koncentračním táboře, že do konce pozvolna dojdeme)....jsem ve vlaku, je nás hodně, plný vagon, někam jsme dorazili, je to to místo, co jsem popisoval (zde se klient zadrhává, cítím, že něco není v pořádku, vnímám tam přítomnost ještě nějaké blízké osoby)Rozhlídni se kolem sebe...Je tu hodně lidí, ale já jsem jak v tranzu (emoce se opět stupňují), mám strach... Čeho se bojíš nebo o co se bojíš? Co je to za strach.......nééé, bojím se o syna...., je vedle mě..., odvádí ho pryč..., co s ním bude?!Ihned vyvádím klienta do klidu a opět jej čerpáme. Potřebuji, aby si uvědomil sebe tady a teď, že je to minulost a že mu sezení jde výborně. Vracíme se zpět..... to už kopu tou motykou, cítím obrovský strach, bolest..., nevím co je se synem...., nemůžu...., takhle nemůžu...., vše mě bolí...., asi umírám...., strach...Odosobňuji klienta a nechci ho už pustit odejít. Koukej na to jen se shora, co se ti tam děje...., zvládneš to... běž tím rychle!....beru tu motyku a praštím dozorce...., bijí mě..., ten pes mě kouše..., umírám........ zůstávám u těla, nechci odejít...., co je s mým synem?!Znovu je potřeba někde navázat, tak jdeme ještě dřív, než byli transportováni..... nějaký statek, manžel, syn..., láska..., tolik lásky..., někoho ukrýváme...., přijíždí náklaďáky..., vše prohledávají... teď už vidím, jak jedu v tom vlaku...Nově připomenutí klidu a načerpání lásky mezi klientem a rodinou, se vracíme za bod smrti, když už je duše a nechce odejít. Co se stalo s tvým synem?.... je někde pryč, nemůžu ho najít...., mám strach .... (citlivě uklidňuji klienta a nabádám ho, ať vezme cit a vzpomínku klidu a lásky načerpanou ze statku)... vidím ho, hraje si u pece, je tam i můj muž..., on háže ty mrtvé do té pece...., pořád se kouká nahoru..., na mě...., ví, že už nejsem naživu..., cítí to..., nemůžu jim pomoci..., cítím jejich bolest..., to utrpení....

Některá sezení jdou jako po másle a některá jsou složitější. Brání nám emoce, které jsme prožili v zážitcích minulosti, ale i emoce duše, když jsme opouštěli tento svět. Ano, i duše může mít trauma. Může zde dál v těchto emocích zůstávat. Pak se nám v našem současném životě něco děje. Zažíváme nějaké ztráty a my pod vlivem strachu stojíme na místě. Tak jako tenkrát v minulosti, v minulém životě a i po smrti. Je zapotřebí zpracovat a překonat strachy jak z minulého života, tak i strach duše, abychom se i v současném životě pohnuly dál. Přestali se bát ztrát a vykročili k novým zkušenostem.